1. |
1
02:49
|
|
||
Kolikrát za život zapomeneme?
Kolikrát za život zemřeme?
Kolikrát se znovu narodíme?
Kolikrát si vše tohle řekneme?
A tak si tu ležím
v hubě pachuť krve.
Nemůžu vstát, nemůžu řvát
a ptám se proč znovu sebe.
Krev mi teče po xichtu,
brečim a třesu se vztekem.
Vim, že nikdo mi nepomůže,
a tak šetřím svým dechem.
Není nikdo, kdo by mi pomohl,
a tak zkouším vstát.
Nemám o co se opřít a
a nemám sílu dál řvát.
A tak zkouším vstát.
A tak zkouším vstát,
abych spadnul dolů
nazpět do své krve.
Tam se znovu narodil,
pak se všemu smál,
poté nad tím vším plakal
a naposled smrt přivítal.
Kolikrát za život zapomeneme?
Kolikrát za život zemřeme?
Kolikrát se znovu narodíme?
Kolikrát si vše tohle řekneme?
|
||||
2. |
2
02:27
|
|
||
Někdy otevřeš oči do tmy,
někdy otevřeš oči do tmy,
někdy otevřeš oči do tmy,
která nikdy nekončí.
A někdy je uplně zbytečné
oči jen na chvíli otevřít.
Svíráme ruce v chladu,
jakoby nikdy nebyly
a jediné co nás hřeje
je náš dech.
Není žádná jiskra,
žádná sirka, ani Severka,
je jen tma
a nikde žádní lidé.
Jen stíny tvých myšlenek
a žádný z nich ti nepodá ruku.
Někdy otevřeš oči do dne,
někdy otevřeš oči do dne,
někdy otevřeš oči do dne,
který nikdy nepříjde.
Nepříjde a nespadne ti do rukou,
z šeptajícího nebe,
jak bájná sóma.
Svět nám nikdy nespadne
do našich rukou,
a tak paralyzování pořád spíme
s očima zalepenýma pohodlím
v pavučině z našich snů.
|
||||
3. |
3
02:45
|
|
||
Osamělý vlk běžící nikam,
dlouhý stromy ve větru,
bolest co se mu vymyká.
Běží se a bojí,
neví kudy kam,
smrt ho však dohání,
probouzí se sám.
Úzkost, co mu nedá spát,
před životem má strach.
Dohání ho minulost,
jak věčně jedoucí vlak.
Dohání ho minulost.
Šedozelený jehličí,
co šeptá mu "Zabij se!"
Mlhy a oči,
jenž na nic neptají se.
Říkají mu "Jdi a skoč,
seš už u konce!"
A poté už jen klid.
Dohání ho minulost,
nevěděl kudy kam,
tlukot ustal.
|
||||
4. |
4
02:08
|
|
||
Krajina se mění
a s ní mý pocity.
Snění střídá bdění
a mou samotu teď ty.
Kolem se míhá radost,
na to přichází pláč,
pak se mihne hrdinství,
poté cejtim se jak sráč.
Ač věčně hladovej,
tak nestavím,
jak na silnici bez konce,
ránem a tmou,
jedu, nezastavím se,
nekonečnou pustinou.
Vše ubíhá a mění se,
však zastavit odmítám.
Nač stavět mám?
Stále plyn přidávám.
Utíkám sám před sebou
a cejtim se jak vrah.
Zabíjím svůj život,
ale ne svůj strach.
|
COFFEE BREATH Records Czech Republic
100% benefit record label
Streaming and Download help
If you like Poslední nahrávka, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp